Vyhoření dopravce rýže…
Vyhoření dopravce rýže…
Letošní rok byl pro mě pár věcma novej. Jedeme pravidelně podcast RiceTalk / Hatecast, a ikdyž je to „jen“ jednou měsíčně tak vydávat každou první středu v měsíci, mít to sestříhaný, ideálně část i na youtube veřejně a udělat nějaký to reelsko co zase nasere pár lidí…je prostě náročný a zabere to nějakej čas a energii. Velkej bič na to, dodržovat pravidelnost a dělat to zajímavý, jsou lidi na našem herohero.co/ricedelivery. Upřímně, nebejt našeho hero tak dám tak dva díly a další podcast už by nebyl…
Hero mě pushuje dopředu…
HeroHero je pro mě ale dost i motivace něco dělat, vymejšlet, organizovat a ne jen si jezdit svejma autama, dělat memečka a občas smykovat. Takže díky za tohle, to že tam je tolik lidí mě fakt pushuje dost dopředu a ne se na spoustu tech blbostí vykašlat.
Ricedelivery trackdays
Další nová a náročná věc jsou letos Mizu Drift akce. Celkem 6 trackdays na Sosnové a v Hradci. Pět jich máme za sebou, poslední Hradeckej Bash je před náma a na něj se těšim. To beru jako takovej family chill trackday na závěr sezony, hlavně po dvoudenním Matsuri který bylo opravdu hard náročný (i kvůli tomu, že mi to navazovalo na závěr náročný sezony v práci).
Dělám ježdění ale nejezdim…
Tím že jsem začal dělat ježdění pro ostatní, protože mě štvalo že prostě neni kde jezdit legal smyky, když nechcete soutěžit o pohárek z decatlonu, jsem si ale trochu spoutal ruce. Jet na akci a organizovat akci je totiž dost odlišný…Takhle mi zabere příprava několik dní, ať už na PC, schůzky, telefony a maily nebo pak vzít bannery, vlajky, jet dřív a domluvit vše se správcem, což je občas dost náročný. Na místě registrovat lidi, hlídat, měřit a řešit fuckupy. To co pro jezdce je vylítnutí z trati a poškrábanej práh tak pro mě znaměná většinou to jít zamést, řešit se správcem a zatim pokaždé i několik tisíc navíc zaplatit k nájmu za úklid. Tohle neni brečeníčko, to je spíš takový shrnutí a fakt, se kterym jsem počítal.
Vyhoření…
Možná ale právě kvůli tolika věcem okolo Ricedelivery a driftování, co jsou ale na míle daleko od skutečnýho ježdění, mám občas pocit že už mě to sere a mám toho dost. A pak se mi třeba ani nechce jít jezdit. Čas na to bejt celej den v dílně už taky moc nemám, z osobních i pracovních důvodů a tak ve finále mě akorát jednou za čas baví projíždět eshopy a nakupovat na compact a s13 různý věci…což pak musim dohánět v práci, protože prostě KBD bodykit, Origin Labo fendery a tyhle kokotiny stojí dost peněz.
Tenhle post píšu protože po středeční cestě do Ostravy na natáčení Hatecastu jsem onemocněl a dneska místo ježdění na mý oblíbený akci Revilo ležim doma na gauči a jen koukám na instagram, jak kluci smykujou. Ten Hatecast a natáčení zabralo celej den, 8 hodin cesty, přes hodinu příprava a 2,5 hodiny natáčení. Stálo to i celkem dost peněz, cesta pro mě, kameramana a další věci. A došlo mi že z projektu, kterej sem dělal jen ve volnym čase, občas několik měséců nic nepřidal, se začíná stávat podnikání…
Nebyl jsem dnes na Revilu a sere mě to…
Revilo mě dost mrzí, chtěl sem si tam zajezdit. Ale je mi prostě nahovno, do toho na autě neni vyměněnej ani olej od Shotsu (a to bylo ještě Matsuri), domluvenej plaťák se nějak posral a já už prostě neměl energii to řešit. Minulej rok bych do sebe asi hodil pár coldrexů, paralen, dal si redbull a nějak to připravil, přijel třeba po ose ale letos už sem fakt vyřízenej…
Doufám že tenhle post píšu tak negativně jen proto, že jsem nemocnej a že sem prošvihnul Revilo. A další už bude mnohem víc pozitivní, třeba o prvním smejčení s S13 a nahozenym bodykitu…třeba. Tak pac a pusu
PS: jo a taky mě mrzí že jsem nebyl na posledním ježdění v podzemkách, to taky muselo bejt vypimpený a vyčančaný…