HateCast vznikal skoro 2 roky v naší messanger skupině “Shotsu Haters”, kterou jsme vytvořili jako jezdci a lidi okolo co s náma jezdí každý rok na Shotsu. Vždycky se to tam rozjelo a my si psali, že by byla prdel se sejít a natočit podcast. Ale jak už to bejvá, dva roky se nic nedělo.

Letos mám ale nově HeroHero a to mě celkem motivuje dělat i nějaký další věci, co jsou časově náročnější. Jako třebe domluvit další 2 lidi na podcast, sehnat věci na to udělat to live a zkoušet to. A myslím, že se to daří, ikdyž těch průserů je spousta…k tomu se ještě dostanu.

Motivace z HeroHero

První díl byl fakt taková zkouška. Jet live mě napadlo kvůli lidem z herohero, že nám můžou rovnou psát a že budou mít zase něco navíc. Plus většina věcí, z čeho si děláme srandu je právě od vás, co nám posíláte do zpráv.

Přenos mi pomohl zrealizovat můj kamarád Tomáš, který nastavil OBS program, zapojil kameru Sony A7 iii + jeden pár mikrofonů Rode Me + další z půjčovny. Tím že máme da přijímače a každej má jeden až dva mikráky, tak je těžký nastavit zvuk stejně. Když někdo ze dvojice na přijímači mluví potichu, už se to prostě moc nedá pak nahnat. Jinak se první díl podle mě povedl, udělal jsem si celkem velkou přípravu a naplánoval to na 2 hodiny. Vyšlo to přesně, témata jsme projeli okrajově ale já jsem byl spokojený.

Michal QR850 Reichert

Druhý díl byl s Michalem. Začalo to přes zprávy na IG a pozvání ze srandy, ale nakonec Michal fakt dorazil. Tentokrát jsem už techniku nastavoval podle návodu já sám a bohužel proto je i špatná kvalita obrazu – někde jsem udělal chybu a nastavil to špatně. Druhé mikrofony jsem už koupil, abych je nemusel pokaždé půjčovat a myslím že zvuk byl pořád dostatečný.

Ohledně obsahu, měl jsem na Michala připravený taky scénář na cca 2 hodiny a chtěl se ptát hlavně na věci, o kterých se moc nemluví. Jaký má auto, závody co odjel atd…to už jsme slyšeli tolikrát a má i vlastní vlogy. A každej podcaster se ho ptá na to samý, prostě nuda.

Dva pokuřovači

Po vydání dílu mi pár lidí zklamaně psalo, že jsme Michala nerozžnili. A jen kejvali hlavou. A jako celkem maj i pravdu, když jsem se na díl podíval zpětně. Teď už vím, jak je těžký vést ofenzivní nebo “politickej” rozhovor. Já to zatim neumim a v tomhle případě bych ani neměl žádný podklady. Na všechny trable a průsery jsem se zeptal Michala, tak jak jsem měl připravený ale žádný info z druhý strany nemám. Mám jen pár screenů z hromadných konverzací, které jsem použil a to je vše.

Michal mě i překvapil tim, jak byl milej, vyklidněnej a byl to fakt pokec jak někde v hospodě u piva. Rozhodně nepanovala agresivní atmosféra a u dost věcí co říkal bylo fakt cejtit, že ho mrzí jak to dopadlo. Takže ikdyž mělo pár lidí asi jinou představu, jak to dopadne, já jsem s druhým dílem HateCastu ve finále spokojený a beru si z toho zase spoustu zkušeností do budoucna.

Jedeme LIVE! Nebo ne?!

Třetí díl jsem vymyslel a chtěl vyzkoušet zase nový formát. Když to řeknu jednodušše “reakce na videa”. Trapárna. Ale podle mě dost zábavná, minimálně pro nás…

Tentokrát jsme změnili lokaci a natáčelo se u Breje. Vzít techniku, naložit do auta a všechno odvézt. Na místě připravovat a po cca 2 hodinách vše “fungovalo”. Kamera jela, 4 mikrofony zapojené, obraz v TV…jen bohužel výstup z OBS studia byl sekaný. A nepřišli jsme na to proč. Tentokrát seděl i za počítačem Petr Smille, jako technická podpora. Ale i přes to se nepodařilo kamery nastavit. Se 30 minutovým zpožděním jsem se rozhodl, že to natočíme offline a pak to sestříhám dodatečně.

Podcast se povedl, já si zbalil saky paky a jel v 1 hodinu ráno domu. Následující 3 dny jsem podcast střihal a strávil v Da Vinci asi 7-8 hodin. Výsledek je 90ti minutový podcast včetně videí, kterejm se smějeme já sem s výsledkem spokojený. Ikdyž to bylo fakt náročný, jak před natáčením tak i postprodukce…

A co bude dál?

Feedback máme skvělý. Dokonce nám pár lidí napsalo, že už jsou bejvalý fanoušci a že bysme měli skončit. To je vždycky dobrý znamení!

Já mám velkou oporu v klucích, zejména patří dík Brejovi kterej mi vždycky pak volá a řešíme spolu co zlepšit do příště, jaký to bylo a prostě takovej brejstorming, haha. Rád bych tedy udržel jeden podcast měsíčně a zkoušet to kus po kousku zlepšovat. Jak kvalitu techniky, tak i obsahu. Formát, co jsem nastavil, že celý podcast je za paywallem a ven jdou dvě 15-20 minutové části mi přijde taky fér. Tak díky za všechnu podportu i Haty…o tom to přece je!

https://herohero.co/ricedelivery

Díky klukům Brejovi, Jeremymu, Stenlymu, Svobíkovi a Petrovi.

Letošní Revilo pro mě byl již třetí ročník. Minulý rok se za mnou přijel podívat a svézt se Pedro a letos, protože jsem koupil spontánně Nissan 350Z RHD, tak se mohl Petr i zúčastnit a zajezdili jsme společně. Což zní pěkně, ale poslední týden byl hroznej hell obě auta připravit (díky Pedro!) a do poslední chvíle to vypadalo, že se to nepovede…

Dost rychlej start

Letos se jezdilo ve více autech už rovnou od začátku, což byl celkem dobrej start a člověk se ani nevzpamatoval a už jel uprostřed vláčku a musel prostě sypat. Pro lidi, co jsme vozili drift taxi, tak myslim že obrovskej zážitek! Tohle totiž nezažije ani většin jezdců u nás, protože na ostatních akcích prostě nesmíte jezdit ve více autech za sebou.

Podle videa jsem koukal, že jednu dobu snad jelo vláček i 8 aut. Prostě celej Hradeckej Polygon byl plnej aut ve smyku a každej to pálil! A za Ricedelivery rovnou dvě auta, pecka!

Dvojitá radost i dvojitej strach

Poslední blok jsem dost jezdil práve za Pedrem nebo i před nim, občas mezi náma i Markova z3. Koukat na svoje Ztko z poza volantu, co jede za nim je hrozně fajn. Ale najednou se bojíte, že nějaká bouračka a ťukanec vás bude bolet hned dvakrát..haha.

Zvláštní pocit, naštěstí má pedro zlatý ruce a já jezdim v božskym compactu, takže jsme ceou akci odjezdili bez jedinýho škrábance. A teda Pedro i bez ručky, protože tu urval hned asi 3 jízdu.

Letos Revilo na 1 místě!

Letošní akci jsem si fakt užil, opravdu na plno. Možná i trochu víc letos než Shotsu, kde jsem řešil převodovku atd a přišlo mi že jsme si tolik nezajezdil s kámošema společně. Tady na Revilu se jezdilo pořád, ve dvou, třech, pěti…prostě masakr! A o tom to je, když sem je první, tahal sem to až na vnějšek dráhy a dělal místo pro lidi za sebou ať maj místo a můžou se lepit. Prostě takhle si ty drifty představuju.

Díky Brejw že tam za nás kope a firmě Revilo, že takovýhle akce jsou. Dotáhl jsem tam letos i pár nových lidí a každej byl nadšenej a koukal, že se něco takovýho u nás děje. Palec nahoru!

Ikdyž na sociálních sítích to vypadá, že neberu věci moc vážně a jen někde driftuju, piju kávu nebo si dělám z lidí srandu, auta a vše okolo motorsportu mě fakt baví. Dost nových a zajímavých aut si vyzkouším při natáčení filmů nebo reklam jako kaskadér/řidič pro Filmku. Tentokrát jsem se ale dostal poprvé i na akci pro novináře na MINI JCW days. A užil jsem si to na 100%!

V dobré společnosti

Pár lidí okolo aut už znám a tak jsme jeli společně z Hugem z Autoweb.cz po okreskách, já vzal svojí F30 340i a Hugo NA Miatu. Na polygonu už byla připravená auta, jedno vedle druhýho a mezi nima pobíhal vlastně i můj “částečnej šéf” Norbert s Dominikem. Je vždycky fajn, vidět známý tváře a tentokrát jsem si to vychutnal i v roli účastníka, co jen pije kafe a řídí auta. Na to se moc dobře zvyká…

Po rozdělení do skupin jsme šli rovnou na projížďku po okolních okreskách a já si hned sedl do bílého Mini Cooper JCW. I když nemám nic proti elektrickým autům, tohle má pod kapotou benzínový čtyřválec B48. Já mám ve své 340i vlastně to samé, jen o dva válce navíc. A na okresky je to skvělé náčiní.

Projížďka za Norem

Jeli jsme poslední, ale i tak bylo super jet s instruktorem vepředu. Na vysílačkách nám dával info o cestě, řekl i informace o autech ve kterých sedíme a pak se už jen sypalo. A že tam ty čísla pěkně lítaj! Po první části jsme se prohodili a řídil Hugo, pak jsme si ještě přesedli do modelu Aceman.

Ten měl bohužel už horší pneumatiky + je zde váhový rozdíl oproti klasickému benzínovému hatchbacku. Ten zezačátku necítíte, zrychlení a vše je fajn. Změna přijde, když nalítnete do zatáčky a najednou mají ty Eco pneu co dělat aby těch 1700+ kg udržela na silnici.

Zakončení projížďky na kávu bylo velice příjemné a povídání s ostatními lidmi ze skupiny bylo taky fajn. Je super, že ikdyž nejsem novinář a články píšu pouze pro svoje projekty a na své weby, společných témat o autech jsme si našli spoustu a řeč rozhodně nevázla.

Polygon Max Cars

Druhá část dne byla už na Polygonu. Zkouška na kluzné ploše, vyhýbání, plné brzdy. Tyhle srandy jsou fajn a je tedy dost znát jestli jedete v benzínovém nebo elektrickém Mini. Rozložení váhy zde hrálo ve prospěch těch elektrických, zejména v průjezdu kropenou zatáčkou.

Pak přesun na simulátor a zkusit si v Mini zajet okruh na Nurburgringu. Tam jsem si stihl dát jen 4 kola, protože přede mnou byl Hugo který potřeboval mít nejlepší čas, ikdyž kvůli tomu musel pár stanovišť vynechat…a taky mi pak smazal svoje nastavení auta. Uličník jeden…

Poslední stanoviště byl sprint. Jak na MiniMoňských válkách! Zde byl Dominik a přidal se k nám i Dohy. Opět jsem začal v klasickém kabriu JCW a vyhrál si respekt…pak přesedlal i s Jirkou do elektrického a bohužel nás vybitá baterka poslala zpět na zem a poslední dva sprinty jsme prohráli. Cesta zpět vedla přes menší slalom, což byla ve finále na polygonu jedna z nejlepších částí a člověk si opravdu zkusil jak je tohle “motokárové” auto v malých rychlostech hbité. A nedokážu říct, zda to bylo lepší s B48 nebo s baterkama. Oboje mě fakt bavilo.

Mini Shrnutí

Krásný den, pěkná auta s dostatečným výkonem na zábavu, dobře vymyšlený program za kterým stojí profíci a nadšenci. K tomu přidejte zázemí Polygonu Max Cars, catering a je to prostě skvěle strávené odpoledne. Už se těším zas na další akci!

Jeden den z našeho tripu jsme jeli do workshopu Bellezza. Domluvil to Vojta, psal si s majitelem i před tripem a z ČR mu vezl i dárek (který jsme zapoměli předat a jeli jsme tam ten den ještě večer znovu).

Když to vezmu úplně od začátku, každej z vás někdy viděl na youtube videa sníženejch aut, obří spoilery, křídla a výfuk co trčí ideálně až nad auto…a hlavně, jak hrajou plynem nějakej song nebo mají trumpetky v motoráku. Na to jsem koukal už jak malej a vždycky taky chtěl hrát znělku “Kmotra”.

A teď jsme se dostali sem, do místa které založil Naoya Yamaguchi, majitel dílny Auto Produce Bellezza. Ten nás přivítal opravdu vřele a věnoval se nám jak starým známým. Yamaguchi jezdí na vozíku a v ruce má telefon s překladačem, baví se s námi a vše ukazuje.

Nechá nám přivézt své auto, já jako drzý pražák se zeptám zda si mohu sednout a trochu to protůruju. Krásnej pocit, sedět v real Kaido autě. Plyn se dá přidávat ručně, kvůli zranění pana Yamaguchiho nebo můžete i prošlápnout plyn. A taky si zahrát na “melody horn” (メロディーホーン).

V jeho obchodě je možný si koupit i spoustu věcí + má na prodej krásný kola. Ty už ale raději ignoruju, budget dochází a místo v kufrech došlo už dávno. Melody Horn jsem si u něj ale pořidil. Kde jinde si je taky koupit, než tady? Neexistuje asi lepší místo…

Po nákupu dalších věcí, triček atd. nám vše začne počítat a požádá nás, abysme se mu podepsali do deníčku. Co mě hrozně překvapilo, později do něj přidal i fotky které nechal vytisknout. Patrik mu dal i nálepku STK, nalepil CupHolder a při vyprávění o jeho průletu Břežanskym údolí dostal přezdívku “Fasto Cheko”. Ta mu už zůstala!

Skvělá zastávka a super zážitek, díky Vojto že jsi to domluvil. Když se člověk dostane na místo s krásnou historií a přivítají ho tam s otevřenou náručí, povídají si s váma, vyprávíte si historky, ptáte se…to je zážitek na celý život.

A protože jsme real influenceři, dal si s náma dokonce DVA posty! https://www.instagram.com/p/DCEPBnoSQsj/?img_index=5&igsh=eWdpamhnOHZmYjNp

S příchodem jara a narození druhýho prcka sem začal přemýšlet. Nejdřív sem projížděl hodin bazoš, když sem čekal v porodnici…a pak si uvědomil, že mít 8 aut a skoro žádnej čas = musím něco prodat abych mohl další blbost koupit.

Takže jsem nahodil postupně pár inzerátů. Klasicky zas mojí zimní 200+ Kč e46, kterou sem dal na net asi za 160…pak dodělanej e36 touring v paketu s V8, kterej jsem zaparkoval v zimě do garáže a dal do depozitu, protože prostě neni čas.

Klasika, dodělat auto, projet se na wapku, umejt, vyfotit a pak ho zaparkovat a cpát prachy do dalšího auta.

Tim to ale nekončí….

A teď auta, který světlo bazoše ještě nespatřili. Uvažuju normálně i prodeji svojí 911 na BBS RS2. A taky…normálně poprvý v životě přemýšlím o prodeji V8 compacta.

Po tom, co sem teď udělal zadní nápravu, vyvaření a chlazení motoru/oleje/serva za cca 60 tisíc a odjel Shotsu. A minulý rok se do auta zastavěl M60B40 po velkym servisu. Přemýšlím že bych ho prodal a ty prachy dal do svýho prvního auta – Nissanu 200sx s13 a začal jezdit smyky s ním…

Porška a compact na bazoši ještě nejsou. Porše tady asi cílovku mít nebude, takže je to jedno…ale kdyby někdo měl zájem o compactiero s M60B40, celo rámem, na HSD monopro atd…a hlavně street legal. Napište, i když cenovka bude někde pod hranicí cen nejlevnějších e36 M3 u nás. Což je asi tak jako chci vlastně i za druhýho kombíka s V8 = někde okolo 400 tisíc.

Jeden sleeper, druhej street drifťák.

No, tak sem se tu vypsal. Uvidim jestli to zejtra nesmažu, ale tyhle pochody prodat všechno z garáže má určitě každej z nás majitelů vrakovišt….a hlavně už koukat na bazoš, co by se jinýho mohlo pořídit!

Na týhle akci jsem byl po třetí. Poprvé jako divák bez auta a letos už podruhé s compactem jako jezdec. Je to pro mě výjimečná akce, kde si fakt zajezdím za dva dny jako skoro za celej rok u nás…a na suprový trati, mezi krásnejma autama.

Začátek nic moc…

Přijel sem na akci, postavil depo, složil auto z podvalu a vše vypadalo ok. Šli jsme spát na hotel na trati (což bylo skvělý) a ráno po rozpravě, ukázání tratí a otáčení směrů jsem jel na první dvě kola…bohužel po každém kole šel do auta dým a vypadalo to že něco doutná nebo chce hořet.

Pod autem se ukázali na plachtě (nová Shotsu, kterou jsem si letos koupil jako suvenýr) kapičky oleje ale moc nebylo jisté odkud to teče. vypadalo to na převodovku, ale vzhledem k výfuku který vede z obou stran nebylo přesně vidět. Takže auto se zvedlo, dalo se na kozičky a místo ježdění se šlo opravovat.

Bohužel to bylo zadní gufero na převodovce, takže mi všichni hned řekli že to na místě neopravim ikdybych si gufero sehnal. Výfuk byl omotaný termo páskou, takže tu jsem začal postupně sundavat aby na ní nekapal olej a náhodou fakt nechytla. Vše jsem očistil, zkontroloval co může začít hořet a pak se šel projet. Po každé jízdě to při zastavení trochu zakouřilo do interiéru ale po chvíli to bylo pryč a naštěstí vždy třeba jen 2-3 kapky na zemi…takže to holt kousnout a jezdit celý víkend takhle.

První tandemy!

Zvykání si na novou geometrii mi celkem zabralo ale naštěstí jsem se dostal několikrát na trať za Svobíkem a jeho růžovou e46 sedan a hned člověk zapomene co řídí a prostě jede. Kluci z Polygonu Hradec maj svůj styl ježdění, kterej je prostě skvělej. Rychlý auta a smejčej z boku na bok, takže se na ně dá krásně dotahovat a nebojíte se že vás vezmou nějakym divokym přehozem.

První den jsem byl z toho začátku trochu rozhozenej, takže jsem jezdil fakt spíš na pohodu, žádný hrocení a prostě jsem si užíval chill event a až na jeden déšť pěkný počasí. A i v tom dešti jsme jezdili, ale to teda bylo celkem o držku…když se člověk dostal do klasický stopy, bylo to jak na ledu. A okolo to drželo, no zajímavý. Tady jsem si aspoň zajezdil za třicátou šestou (holt dva streetaři co maj rádi déšť) a pár jízd si za mnou dala Corvetta na vzduchu od CNC71. Krásnej zvuk to slyšet řvát za sebou.

Druhej den a top Layout trati

Tenhle layout jsem minulej rok nejezdil, otočili ho na trati až po našem odjezdu v neděli odpoledne. Za mě to ale je opravdu mega top! Začíná se hopcem, takže nástřely na svodidla ale dá se pořád tandemovat. Za kopcem buď rovně a rozhodit to nebo celej kopec dolu manji…ale musíte tomu držet kudlu pod krkem, aby vás to vyneslo až do pravotočivý zatáčky, která se postupně zavírá až do vracáku. No tahle část mě fakt bavila! Rychlý, technický a přitom se dalo jezdit i ve více autech.

Druhej den jsem chtěl už jezdit víc s ostatníma, zajezdit si s Markem, Buchtičkou, Domokunem a ideálně i s pár polákama. To se mi povedlo a dopoledne jsem jezdil fakt nonstop, pořád na trati. A vozil jsem lidi, tenhle rok tu bylo i hodně poláků s helmama co chtěli na drift taxi. Svezl jsem koho jsem mohl, fakt mi to dělalo radost že za mnou lidi chodili a že se chtěj povozit.

Nevim jestli za to může polep od Chromezoku, jezdil sem lépe nebo že jsem to o ty 3 cm snížil ale oproti minulýmu roku si mě každej fotil, lidi se ptali jestli bych je svezl, že se jim líbí jak jezdim atd. To mě fakt mile překvapilo a dělalo pokaždý radost, vážně…

Marek a jeho Z3

Mára se první den s M52b20 celkem trápil. Bohužel ne na trati ale dost v depu. Na hadici do sání se mu udělala díra, auto mu blblo a taky trochu problémy s chlazením. Druhej den se vše ale opravilo a dával tomu dvoulitru co proto! A můj oblíbený layout šel jezdit i krásně za autama s polovičním výkonem, prostě lahoda. Takže jsme dali X jízd za sebou a to jsem si teda užíval. A Duchoslavkovi čest za to, že to s timhle chcípáckým R6 motorem zvládal takhle krásně.

Tady je vidět, jak je Shotsu akce pro všechny auta. Stačí mít styl a ruce.

Konec dobrej, všechno dobrý…jenže

Závěr ježdění jsem ukončil menším ťukancem s třicátou šestou. Naštěstí mám origo výztuhu a shock absorbery, tak jen zajel nárazník a trochu se hnul do boku. Každopádně jsem už potřeboval vyrazit domu, takže jsem auto rovnou se sundanym nárazníkem naložil, rozloučil se a že vyrazíme dřív než ostatní…

Dojezd byl 21:30, cca 7 hodin jízdy. V Multivanu se třema řidičema pohoda, střídačky, pohodlí…jenže když jsme přejeli hranice do ČR a míjeli Furtbokem dílnu, rozsvítila se večer kontrolka baterky. A po chvíli jsme jeli po tmě, bez světe po dálnici a za vteřinu i bez DSG. Rychle jsme zastavili ale celý černý auto, okolo jezdili kamiony a bylo to dost nepříjemný.

Vyndali jsme mávátko z japanu a Jirka na nás takhle aspoň upozornil, zatímco jsem měnil baterku z compacta (naloženýho gumama) a dával jí do Multivanu, ať můžeme aspoň sjet z dálnice. Tam po fuckupu s “neomezenou odtahovou službou” od ČSOB, kdy musíte čekat na posouzení mechanika než vás odtáhnou (ideál v neděli večer) jsme čekali až přijel Marek s naloženou Z3 a cestu do Prahy jsme si dali společně.

Každých cca 50km jsme vyměnili baterky, Marek jel za mnou a svítil na mě a já jel se zhasnutym podvalem a měl jsem jen potkávačky vepředu. Kamioňáci ze mě byli nadšený, ale když sem občas po jejich troubení a problikávání rozsvítil tak baterka šla tak rychle dolu, že to prostě nešlo. Do Prahy jsme přijeli v 6 ráno, totálně v cracku…no prostě další zážitek a storka na vyprávění. Tak zase za rok!

Jak jsem se k tomu dostal?

Kamarád má vlastní žigo na vzduchu a prodával druhé auto, které měl pár měsíců. Síla instagramu, slabá vůle a storíčka kde sdílel že auto prodává a po pár dnech co jsme si psali jsem přijel do České Lípy na kebab a ve finále odjížděl s autem. Celý den jsem si natáčel a byla to sranda, je z toho vlog na našem youtube.

Auto je v ideálním stavu. Není zrezlé, žádné díry, domácí celolak, vykuchaný interiér. A za OK cenu, takže se člověk nebojí ničit nějakýho “veterána”. Prostě akorát auto na blbnutí a nějaký srandy. Snížený podvozek a kola z Renaultu vypadaj velice pěkně a auto je tak akorát tvrdý a drží. Výfuk je trochu hlasitější, ale přes zadní hučící diff to stejně neni ve vyšších rychlostech moc slyšet…

S autem jsem najezdil asi 500km, do práce, na Barrando na natáčení (tam se auto chlapům od filmu moc líbilo, kdybych si ho nechal déle tak si možná i někde zahraje…) a celkově na kafíčka a za kamarádama. Je to sedan, takže můžete vzít až 4 chábry a jet někam na kávec = ideální.

První sraz na Áčku v roce 2025

Protože lidi rádi vidí, jak se ostatní trápí a trpí tak jsem udělal měnší meeting na Áčku a sešlo se nás celkem dost. Největší úspěch mělo samozřejmě žigo ale přijel i Pedro se svojí s14, perfektní vidět tyhle dvě auta u sebe. Jsem rád že je mám nafocené.

Po dvou týdnech a několika zprávách od lidí, co na auto také koukali jsem se rozhodl že ho prodám. Aktuální počet aut 8, nějaké osobní plány na letošní rok atd. prostě nejdou dohromady s dalším autem. Každopádně mě ty dva týdny mega bavili, hlavně i to ježdění každý den, pohledy lidí, kdy si každý chtěl povídat že to měl když byl mladší, nebo to měli jeho rodiče atd. Tyhle starší auta jsou prostě skvělý.

Poslední projížďka do práce, natočené vše na GoPro protože občas se do toho auta dostat vypadá jako krádež. Nějaký menší pojezd a pak večer vyzvednutí Jardy a předání auta. Byly to krásný dva týdny…

Shrnutí a rada na závěr aka Ukaž Žigo

Koupit starý auto, co nepotřebujete, je nepraktický a všichni se vás ptají “Proč si to udělal?!” je velice dobrá věc. Zaprvé, dá vám to fakt hodně emocí. Občas ne jen těch pozitivních ale ve finále prostě ty emoce cítíte. Za druhé, je to prostě sranda. vytrhne vás to z klasického dne…A za třetí, miluju starý vraky. A nejsem v tom sám, že jo?

Prodám svůj Megane GT 205 z roku 2017. Je to moje daily poslední asi tři nebo čtyři roky. A je to vlastně první taková sypačka, se kterou jsem si zajezdil 100% stopu někde na okruhu nebo na Track Day. A to auto mě mile překvapilo. Za těch pár let jsem s ním najel asi šedesát tisíc kilometrů většinu času převážně daily po Praze nebo pak větší vzdálenosti do okolních zemí.

Jednou jsem s tím byl i na ringu. Za mě ideální auto na prvním projetí totohle zelenýho pekla. Natáčecí zadní natáčecí náprava až o čtyři stupně udělá taky svoje. A autem můžete jet po ose tam, pěkne si zařádit a komfortně zpátky. Myslím, že to je fakt ideální auto jak na víkend, trochu svézt někde svižně tak i na to přes týden v tom kombíku odvézt rodinu, věci, cokoliv. Má to přední skořepinový sedačky, takže jakmile si sednete, cítíte se jak ve sportovním voze. A ta zadní natáčecí náprava udělá i to, že když budete parkovat, nebo jezdit někde v nějakých menších uličkách, tak vám to bude připadat, že řídíte smarta a ne kombík. 

1.6 turbo z Clia RS

Motor je 1.6 benzín s turbem. Stejný motor, co se dával do Clia RS i stejná EDC převodovka, která je trochu drsnější než nějaká skříň od Mercedesu ale funguje perfektně. Neměl jsem s tím jedinej problém. Měnil jsem pravidelně olej v převodovce a ta jízda s tím je super. Prostě máš takový pocit, že tě to trošičku kope v race modu. Je to pocitově úplně akorát pro někoho, kdo chce něco mezi daily a sportovním autem.

Já jsem se auto pořizoval s tím, že jsem chtěl kombíka. Chtěl jsem určitě automat, ale s pádlama pod volantem. Chtěl jsem, aby to měl benzínový motor a přibližně těch 200 plus koní s nějakou rozumnou spotřebou. Dlouhodobě tam jsem na 7,6 litrech a většina jich je po Praze. Takže to jsem úplně spokojený na to, jak to auto svižně jede a je “bezúdržbový”. 

Bezkonkurenční auto

Když jsem Megana pořizoval, tak v porovnání i nějak tak ceny s ostatníma autama, výbavou atd. tohle byla jasná volna. Auto s led světly, výbavou, pěkným designem, velký displej, couvací kamera, která vám ukáže prostě kam najíždíte oproti nějakým koncernovým autům, kde tam máte prostě rovnou čáru, Apple CarPlay a tyhle blbosti. Všechny tady ty možný věci za relativně nízký peníze můžete dostat. A auto jako celek funguje fakt perfektně.

Myslím, že za ty prachy to je úplně bezkonkurenční. Když jsem auto kupoval, tak i Milles psal na svém blogu článek a zmínil  Megane GT205, že to je vlastně ideální auto. Tak jsem si říkal, že to je zajímavé, že takhle i lidi od starších aut to celkem ocení.

Je to vlastně auto, který se vyrábělo jen v letech, kdy Megane nedělal RS, tak udělali takovouhle verzi mezi, GT, aby zákazníci měli co kupovat. Takže je to trošku taková i limitka, nebo “raritní” auto, který prostě není ve výrobě non stop, a je u určitý skupiny lidí fakt oblíbený. 

Já ho mám na inzerci za 339 tisíc ale uvažuji o převezení auta do Davo car ke komisnímu prodeji. Kdyby o něm někdo tedy uvažoval, dá se ještě domluvit na ceně 300 tisíc než ho tam odvezu a budu platit provizi z prodeje tam. 

Inzerát

Prodávám svůj renault Megane GT 205 z roku 2017, automatická převodovka, benzínový motor 1.6 turbo. 4control, natáčecí zadní náprava (velice praktické jak ve městě tak na svižné okresky).

Auto má velký dotykový displej, sportovní sedačky vepředu, ambientní podsvětlení interiéru podle jízdního režimu (3 režimy + 1 volitelný). Bezklicovy start i otevirani/zavirani auta, staci karta v kapse.

Bose hudba, subwoofer v rezervě. 

Aktuálně najeto 186 tisíc km, auto mám od cca 130 tkm. Jezdím převážně po Praze a jednou týdně větší dálky. Dlouhodobá spotřeba 7,6 litrů. 

Přední + zadní senzory + couvací kamera. Skvělé LED světla. 4 control – natáčení zadní nápravy, funguje velice dobře jak na okreskách tak i při jízdě v Praze. 

Sloužilo k ježdění do práce a s rodinou. Důvod prodeje je koupě Multivanu.

Nove naplněná klimatizace + přetěsněni.

Auto je nyní na origo 17 kolech se zimním pneu, TMPS senzory

Auto je plně funkční, pravidelně jsem se o něj staral, výměny oleje jak v motoru tak i převodovce. K vozu mám nové střešní nosiče, které jsem ale nikdy nepoužil. 

Kdo by měl zájem, ať mi napíše do zpráv na Ricedelivery instagramu a pošlu svoje číslo. Auto je k vidění na Praze 3.

Nečekané setkání na Daikoku

Na Daikoku jsme byli několikrát, ale většinou mě to tam dost štvalo. Každopádně, naše třetí návštěva se dost proměnila, když přímo vedle naší půjčené Toyoty Corolla Hybrid zastavili tři krásné Porsche – staré 911. Dvě 930 Turbo a jedna 964 Turbo. V tu chvíli to začalo být konečně zajímavé. Všechny tři měly Martiny polepy a tak jsem se šel na tu krásu podívat zblízka.

R9 Racing

Po chvíli jsem si všiml, že všechny tři mají společné R9 Racing nálepky, což jsem si později dohledal. Jednalo se sraz firmy, která v Japonsku upravuje Porsche. Dělá hlavně závodní okruhová auta, ale tak, aby s nimi šlo i normálně jezdit. Samy o sobě píšou, že dělají auta, se kterými se dá jezdit daily a můžeš odjet na trať, zazávodit si a vrátit se zpátky po ose.

Poršek není nikdy dost

Po chvíli začali přijíždět ještě další krásné Poršky, takže jsme odparkovali naší Toyotu z rentalu, aby mohly stát všechny vedle sebe. Přijela tam i jedna 964 turbo RWB od Akira Nakai. Všechny krásná kola, buď klasický BBS, Worky nebo i krásný TE37 RT. Takhle RWB vidět na parkovišti vedle dalších pěti upravených porsche je prostě úplné porno.

Vlastní blog na úpravy

Všechny byly upravené tak, aby to dobře jezdily. Žádný leštěnky do Pařížský. Potom na blogu jsem si dočetl právě o té bílé 930 turbo, že měla teďka nově udělaný Oil Catch tank. Prý dost často ty auta na to trpí. Majitel píše, že to už zachránilo pár takových Porsche. Na té 930, což si myslím, že je majitele podle toho japonského blogu, tak tam teďka třeba měnil hadice na olejové vedení a velkou část trubek měnil za karbonové. Blog má moc hezký, píše tam skoro o každé úpravě nebo opravě, co na autech svých zákazníků i osobním dělá. Co jsem tak koukal, tak má YouTube kanál. Vypadá to moc zajímavé, a každopádně tady ty japonce budou sledovat. Už jsme prohodili i pár vět na instagramu, kde jsem je označoval a oni pak napsali.

Nečekaná atmosféra na Daikoku

Vypadalo to moc fajn, když tam takhle měli svůj sraz. Majitelé byly starší a bavili se jen mezi sebou, takže prostor pro to povídat si moc nebyl. Každopádně bylo vidět, že na Daikoku takhle jezdí i normální lidi, a to bylo příjemný vidět. Nejezdí se jen na Daikoku, ale i Yokohama Base a další místa okolo Tokia. Tak to třeba příště…

A kdyby se vám to nelíbilo, a čekali jste u nás na webu nějaké BMW. Tak tady je aspoň jedna pěkná sériová e36, co tam ten den stála bokem…

---

První dojmy z Nikko

Na Nikko mě hned od první chvíle zaujala tahle modrá GTR R32. Jezdil s ní už starší pán a stála na kraji depa, kde jsem si ji hned začal prohlížet. Když jsem ji pak viděl na trati, jak jezdila nástřel až se jí zvedala obě přední kola, bylo to neuvěřitelné!

Specifikace vozu

Pod kapotou ale není obyčejné RB, nýbrž motor 2JZ z Toyoty Aristo s turbem BorgWarner. Majitel má několik aut na drifty a prý si často vybírá mezi motorem RB26 a 2JZ. Na Nikko jsou však zvukové limity (Sosnovou by si asi neprojel ani s daily), a aby se mu líbil zvuk RB, musí jet omezovače. A to už je problém na Nikko, proto zde jezdí hlavně s 2JZ.

Co se týče specifikace, vůz má podvozek DG-5. Svět je malý – od majitele této firmy jsme dostali nálepky a “boxer” na povolování podvozků. A to nejlepšá – pustil nás do Kei Office, kterou koupil, a vedle ní má DG-5 továrnu na výrobu podvozků. Zadní křídlo je Koguchi Power Emperor Wing, a přední karbonové lízátko pochází od Top Secret.

Skyliny a kočky…

Majitelem vozu je Kenjiro Shimoda (Google překladač z japonštiny), který jezdí za driftový tým „West Tokyo“. Podle nálepek na autě, které si dělá sám, je zřejmé, že má opravdu rád kočky. To je v Japonsku celkem běžné – a také, že to dává takto najevo. Co se mi ale líbí nejvíce, jsou díry v předních světlech pro přívod vzduchu, kde se nechal inspirovat právě svou vášní ke kočkám.

Nejkrásnější ale bylo i to, že jsme později našli článek z Kanto ALL star Drift GP 2022 v Drift Tengoku. Ten jsem si hned koupil, už jen kvůli téhle R32 na obalu! 

Z naší návštěvy na Nikko máme celej vlog, kde je 20 minut o ježdění, okruhu a naše velký zážitky. Pro mě je Nikko totiž srdcovka a Madish sestříhal fakt pěkný video. Kdo ho neviděl, určitě se podívejte.