Výlet do Ebisu komplexu stál za to, obrázky mluví za vše. Ale možná tohle někdo čte na datech v MHD, protože mu vzali řidičák a nechce si načítat obrázky, tak zkusím zároveň ve zkratce popsat smykování na Ebisu.
S klukama jsme vzali 3 báwa a jednu ledničku a vydali se po ose z Evropy až do Japonska na Ebisu, po vzoru německých drifterů Clutchkick Kidz, kteří s E36 Touringem jeli z Německa přes Rusko až na Ebisu (a mezitim oddělali v Rusku spojku), jen, aby si tam zadriftovali. Cesta byla dlouhá, ale báwa maj oukej poměry diffů, tak to byl docela chill. A pak jsme byli konečně na okruhu. Tady lítali bokem moji nejoblíbenější drifteři jako Yasuyuki Kazama, Naoki Nakamura, Hiroshi Takahashi, Ken Nomura, Katsuhiro Ueo nebo Aleš Síla. A my tu teď byli taky. Neskutečný.
Ebisu je v kopcích, v prdelákově asi 4h od Tokya. My byli ubytovaný ve Fukušimě, městě asi půl hoďky od okruhu. Na komplexu je paráda to, že je tam 7 různejch okruhů, od touge verze po skákací Minami. Takže když má někdo rád kruháky (tady z kuželů), neumí jezdit jinak než kompenzovat ruce výkonem jako drifteři u nás, a nebo by se chtěl naučit drifty v místní drift škole, najde si tady layout, kterej bude vyhovovat.
Všechny okruhy vlastní Nobushige Kumakubo, drift mástr, kterej se proslavil se svejma oranžovejma Silviema, Imprezou, Evo X a Laurelem. Původně jezdil motokros na Ebisu Touge, ale pak načuchnul v 90kách ke smykování a přesvědčil tatíka, aby tu motokrosovu dráhu vyasfaltovali a tak vznikl Ebisu Touge Course. Jo, to možná vysvětluje, proč driftoval v motokrosovejch helmách. Využili jsme toho, že se tu driftuje skoro pořád a zaplatili si permici na celej den. Na okruzích je povinná helma a rukavice, a aby auto nechcalo kapalinu, jinak nejsou moc žádný omezení. Na focení a pózování nám ale dovolili si helmy sundat, abychom měli hezký vlasy na fotky.
Jasně, mohli jsme si pronajmout auta od Andyho Graye a jeho Powervehicles, ale šetřili jsme prachy na gumy, benzín a japonský automaty na kafe a ramen, a proto jsme vzali báwa. Andy defacto bydlí na okruhu a jde si u něj koupit smykovací auto, trashovat ho, zatímco vám ho opravuje, a pak mu ho zpátky prodat za půlku ceny nebo si ho exportovat domů. Dřív jste se museli naučit aspoň základy japonsky (hrozně málo japonců mluví anglicky) a zařídit si vše okolo, ale díky Andymu je driftování na Ebisu, zjišťování informací a shánění drift aut snazší než kdy dříve. Tomu taky odpovídá poměr bělochů a bílejch jutuberů, kterej za ty roky stoupnul několikanásobně nahoru.
Zkusili jsme si Touge verzi, Higashi a Minami a všechny maj něco do sebe. Mě sedl nejvíc širokej a rychlej Higashi course. Sice máme na prd skills a u tandemů jsme nemohli nikomu odjet, ale sranda to byla neskutečná. Auta jsme si pak propůjčovali a naštěstí nás nevrátily žádný svodidla do hry. Pedro nám udělal krásný fotky a my jsme pak vyrazili zas po ose zpátky do Čech.
Takhle by mohla vypadat reportáž z výletu na Ebisu, kdybychom nebyli chudí majitelé luxusních BMW. Ale jednou to vyjde, dostaneme se tam za pár let, až našetříme a nebo až vyprodáme všechny nálepky, merch, poukázky, 3D sošky, podepsaný drcpásky a další jůtuberský frajeřiny, který teď každej dělá místo ježdění.
“Když se voda v kelímku točí, nepřeteče.” Bunta Fujiwara